Fotogalerie

DBK – EXTERIÉR

Budova DBK byla stavěna v letech 1972–1981. Autorkou architektonického řešení byla Věra Machoninová.

Stavba DBK se stala dominantou Budějovického náměstí.

Věra Machoninová zpracovala v roce 1969 i koncepci architektonického řešení Budějovického náměstí s požadavkem na umístění metra.

Základy budovy byly položeny současně se stavbou metra.

Základy budovy DBK byly položeny současně se stavbou metra.

Od počátku bylo DBK koncipováno jako nedílná součást dvouúrovňového náměstí. Koncepce počítala s kinem, lázněmi i hotelem, ovšem později bylo realizováno pouze DBK a stanice metra.

Dům bytové kultury byl jako první československý velký obchodní dům budován pouze za pomoci tuzemských dodavatelů (OD Máj i Kotva byly postaveny ve spolupráci se švédskými firmami).

Ve stejné době (1981) byla dokončena také stavba Polikliniky Budějovická.

Označení Budějovické náměstí se přestalo používat v roce 1983.

Charakteristickým prvkem budovy je zejména fasádní plech „Atmofix“, vyvinutý pro stožáry vysokého napětí do extrémně chladného podnebí.

V souladu s tehdejší praxí byla budova při otevření opatřena několika světelnými politickými hesly, které však byly postupně již v 80. letech demontovány.

DBK – INTERIÉR

Patra byla dříve značena jiným způsobem, dnešní -2. patro bylo označeno jedničkou a 5. poschodí bylo tehdy 8. patrem.

Dvě podzemní patra (dnes -1. a -2. patro) nebyla prodejní, byly zde umístěn snack-bar, šatny, informace, úschovna, kinosál a prostory pro zaměstnance.

Ve 3. patře se prodával sektorový nábytek, bytový textil, koberce a svítidla. Ve 4. patře byly umístěny expozice obývacích pokojů.

Páté patro se zaměřovalo na kuchyně a ložnice. 6. patru dominoval čalouněný nábytek a 7. patro bylo věnováno skříňkovým systémům a stolům.

Kompletní zařízení interiéru bylo navrženo spolu s budovou architektkou Věrou Machoninovou.

Poslední 8. patro nabízelo tzv. výběrový nábytek (často z tzv. exportních souběhů) nebo sloužilo jako místo pro nábytkářské expozice jednotlivých dodavatelů.

V posledním patře byla umístěna kavárna se sluneční terasou, která byla spojena se snack-barem v nejnižším patře malým zásobovacím výtahem. V 90. letech zde byla kantýna pro zaměstnance.

Vedle kavárny byla umístěna také předimenzovaná poradna interiérových architektů. O služby architektů byl sice zájem, ale architekti často neměli, co by mohli zákazníkům doporučit či navrhnout. Žádané zboží prostě tehdy bylo nedostatkové.

Zejména dnešní -2. a -1. patro prodělo výraznou změnu během několika přestaveb. Tato fotografie zachycuje dnešní -1. patro, v popředí jsou schody, které dnes vedou z -1. patra do prodejny M&S.

80. LÉTA

Autorem prvního loga byl významný typograf Jiří Rathouský. Neobvyklá podoba loga způsobila, že část zákazníků překřtila DBK na „OLLOK“.

V posledním patře byla umístěna předimenzovaná poradna interiérových architektů. O služby architektů byl sice zájem, ale architekti často neměli, co by mohli zákazníkům doporučit či navrhnout. Žádané zboží prostě tehdy bylo nedostatkové.

Součástí DBK byl i oblíbený snack-bar v nejnižším patře. V posledním patře pak byla naopak umístěna kavárna se sluneční terasou.

Průměrný měsíční příjem činil v 80. letech 3161 korun (průměr za rok 1989). Cena sedací soupravy se tehdy pohybovala mezi 7 a 8 tisíci Kčs, bytová obývací stěna stála 10000-11000 Kčs a kuchyňská židle 250-400 Kčs.

Kromě nákupu nábytku poskytovalo DBK služby dopravy a montáže nábytku.

Ve všech prodejních patrech byla umístěna pokladna, kde se nábytek objednával a vybíral. Pokladny měly atypický kruhový tvar a byly navrženy společně s budovou architektkou Věrou Machoninovou.

Zákazníků bylo mnoho, ale zboží obvykle nedostatek. Realitou všedního dne byly pořadníky a dlouhé čekací lhůty na dodání nábytku.

Již od počátku 80. let bylo zásobovací hospodářství v DBK řízeno počítači.

Do DBK chodili zákazníci nejen za cíleným nákupem, ale i za inspirací.

EXPOZICE NÁBYTKU

V 80. letech nabízelo DBK nejširší možnou nabídku nábytku v socialistickém Československu. Z tohoto období se bohužel zachovalo velmi málo fotografií, které by dokládaly, jak přesně prodejní expozice nábytku v DBK vypadaly.

JAKÝ NÁBYTEK JSME KUPOVALI?

Sektorová kuchyně ASTA, Jitona – z. Český Krumlov. Archiv L. Žižkové.

Katalog oborového podniku Nábytek – ložnice. Archiv L. Žižkové.

Sektorová kuchyně KARAMELA, UP Bučovice. Archiv L. Žižkové.

Produkce nábytku Interiér Praha. Archiv L. Žižkové.

Sestava Nicolle, Jitona – z. Pacov. Archiv L. Žižkové.

Produkce nábytku Dřevotvar. Archiv L. Žižkové.

Sektorová kuchyně NINA, Jitona – z. Břasy. Archiv L. Žižkové.

Pohovka TRISE, Jitona – z. Soběslav. Archiv L. Žižkové.

Pohovka VARIA, Dřevotvar. Archiv L. Žižkové.

Ložnicový systém SEKONA, UP Bučovice. Archiv L. Žižkové.

Obývací stěny z produkce Dřevotvar. Archiv L. Žižkové.

Nábytkový program RIMINI, Dřevotvar. Archiv L. Žižkové.

Křeslo GARY, Jitona – z. Soběslav. Archiv L. Žižkové.

Sestava TEKTON, Hikor Písek. Archiv L. Žižkové.

90. LÉTA

Po odchodu řetězce IKEA bylo DBK provozováno znovu pod značkou DBK. Foto z roku 1995.

V druhé polovině 90. let bylo dnešní 0. patro upraveno na supermarket.

Pohled do nezastavěné pasáže v -2. patře, v místech dnešní kavárny Costa Coffee.

V roce 1997 bylo dostavěno dnešní 7. patro (tehdy označováno jako 10. patro).

Letecký pohled na DBK a Olbrachtovu ulici, ještě bez stavby Raiffeissen centra.

Letecký pohled na ZŠ Poláčkova v roce 1997, v této době ještě nestála budova Budějovické Aleje.

Letecký pohled na ulici Antala Staška z roku 1997, v této době ještě nestála budova Budějovické Aleje.

V roce 1999 otevřela v DBK svůj supermarket Delvita. Prodejnu DELVITA převzal v roce 2007 řetězec BILLA.

V druhé polovině 90. let bylo DBK provozováno v rámci sítě PRIOR.

IKEA

IKEA zabrala dnešní 0., 1. a 2. patro, autorem stavební přestavby byl Fritz Mandel.

IKEA měla v DBK ve svých začátcích pouze 130-150 zaměstnanců.

V roce 1996 se IKEA přestěhovala do nově postaveného areálu na Zličíně.

KRČ

BUDĚJOVICKÁ ULICE

Ulice byla až do 30. let nezastavěná, nicméně společně s Vídeňskou ulicí představovala hlavní spojení směrem ven z Prahy na jih.

Před válkou stál na Budějovické v nejbližším okolí OC DBK jediný dům - dnešní č. popisné 72 (dnes půjčovna nářadí, dříve lékárna). Pohled do Budějovické ulice v Krči - od křižovatky s ulicí Rodvinovskou.

Pohled na rozestavěnou stanici Budějovická v místech Budějovické ulice – rok 1971.

Tramvaje začaly jezdit na Budějovickou v roce 1925.

Pohled na přemostění ulic Antala Staška a Budějovická při stavbě metra na Kačerov. Rok 1972.

BUDĚJOVICKÉ NÁMĚSTÍ

Výstavba linky C – stanice Budějovická v roce 1971. V pozadí domy v Pacovské ulici (870–873, 965 a 1585).

Pohled z Budějovického náměstí směrem na Kačerov, vlevo hotel ILF, vpravo rozestavěná poliklinika. Rok 1978.

Pohled z Budějovického náměstí na domy v dnešní Batelovské ulici. Tyto domy není z Budějovické ulice pro pozdější zástavbu dnes vidět. Rok 1978.

Pohled na nedokončenou budovu polikliniky. Rok 1978.

Výstup ze stanice metra Budějovická v roce 1978 směrem do Olbrachtovy ulice.

Pohled na křižovatku ulic Budějovická, Olbrachtova a Vyskočilova. Rok 1978.

HASIČSKÁ ZBROJNICE

Hasičská stanice č. 6 - Krč byla původně postavena za II. světové války jako dřevěné provizorium.

Stanice byla určena k ochraně důležitých částí Prahy, zejména průmyslového odvětví, při náletech spojeneckých letadel v průběhu druhé světové války.

Hasičská zbrojnice stála přibližně v místech dnešní budovy České spořitelny, terasy a parkoviště DBK.

Za války byly postaveny také dřevěné zbrojnice v Holešovicích, Vysočanech, Dejvicích, Strašnicích a na Žižkově.

Stanice byla zrušena v roce 1970 v souvislosti s výstavbou metra.

Krčská stanice se na sklonku 60. let přesunula na roh ulic Na Krčské stráni a U Krčské vodárny do modernější budovy.

TRAMVAJE

Budějovická byla napojena na pražskou hromadnou dopravu v roce 1925, kdy do Horní Krče začal jezdit autobus.

Dne 29. 5. 1930 byla na Budějovické náměstí zavedena tramvajová doprava (linka 18/14) s konečnou na Kačerově.

V roce 1938 byla rozšířena o odbočnou trať po ulici Antala Staška se smyčkou na Ryšánce (linka 13). Pohled z Budějovického náměstí do ulice Pacovská.

Až v roce 1952 začala fungovat smyčka na Lísku přímo na Budějovickém náměstí (linka 3).

Právě smyčka na Budějovické si zahrála ve známém filmu Elmara Klose a Jána Kadára „Tam na konečné“ z roku 1957.

Tramvaje přestaly na Budějovickou zajíždět v roce 1974 po zprovoznění metra. Na Kačerov nejezdily tramvaje již od roku 1970.

Foto z roku 1974 ze slavnostní poslední jízdy tramvaje na Budějovické náměstí.

METRO

Stanice metra Budějovická byla zprovozněna 9. 5. 1974.

Na rozdíl od jiných stanic nese od zahájení provozu až dodnes jméno Budějovická. Sousední Pankrác se například před rokem 1989 jmenoval Mládežnická a nedaleké Roztyly nesly název Primátora Vacka.

Stanice Budějovická je dlouhá 286 m a byla hloubená v otevřené jámě.

Eskalátory zde byly umístěny až v roce 1980.

Společně s metrem byly postaveny i základy DBK.

Stavba metra si vyžádala přemostění ulice Antala Staška a Olbrachtova. Rok 1971.

Výstavba metra na dlouhou dobu proměnila celou lokalitu na jedno velké staveniště. Rok 1971.

SÍDLIŠTĚ ANTALA STAŠKA

Sídliště bylo vystavěno z panelových bloků T137 z Prefy Toušeň. Pohled z ulice Antala Staška.

Sídliště stojí na ploše 182 ha, kde je rozmístěno 12 obytných pětipodlažních domů a 15 čtyřpodlažních obytných domů. Pohled z ulice Olbrachtova.

Dodavatelem stavby byly Pozemní stavby, n. p. Praha. Pohled z Budějovického náměstí.

Hlavním architektem sídliště se stal Ing. arch. J. Pelc. Pohled z ulice Antala Staška.

Pojmenování sídliště je odvozeno od domku spisovatele Antala Staška, který bydlel v blízké ulici U Kola 173/4. Pohled z ulice Antala Staška.

Sídliště vymezují ulice Olbrachtova a Antala Staška. Pohled z ulice Olbrachtova.

RŮZNÉ

Ještě před druhou světovou válkou bylo u Budějovické postaveno sídliště Zelená Liška (1932–1938) dle návrhu Antonína Černého. Na fotografii je průhled ulicí Za Zelenou Liškou.

Pomník barikádníka sochaře V. Bendy, připomínající boje v květnu 1945, stával dříve v parku v místech dnešní polikliniky. V roce 1975 byl přemístěn ke Gymnáziu Budějovická. V 90. letech byl pomník odstraněn.

Gymnázium Budějovická bylo otevřeno v roce 1958 (tehdy jako 3. jedenáctiletá střední škola) na místě bývalé nouzové dělnické kolonie Na Kopečku.

Budova gymnázia byla postavena dle návrhu architekta Bohumila Kříže. Stejný architekt projektoval i nedalekou ZŠ Poláčkova.

ZŠ Poláčkova byla otevřena 1. září 1961 pro děti ze sídliště Antala Staška. Původně měla škola 1259 žáků ve 34 třídách. Až v roce 1966 bylo zrušeno vyučování na směny.

REKLAMA A PLÁNY

Jeden dům – stovky nápadů. V 80. letech bylo DBK opravdu největším zdrojem informací a inspirace pro každého, kdo si zařizoval svůj dům či byt.

Provozovatelem DBK byl oborový podnik Nábytek, který vznikl v roce 1963 a zastřešoval největší maloobchodní síť prodejen nábytku v Československu (prodával přes 60 % československé produkce nábytku) s ročním obratem 3,5 mld. Kčs.

DBK pravidelně inzerovalo v titulech jako DOMOV či Bydlení. Oborový podnik Nábytek se také účastnil výstav, včetně té největší v Brně – DOMOV.

Reklamní nápisy na služebních aviích nebyly v 80. letech zdaleka tak běžné jako dnes. Autorem grafického návrhu byl J. Rathouský.

Velmi děkujeme všem partnerům (Archiv hl. města Prahy, Dopravní podnik hl. města Prahy, Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy, společnost IKEA, Gymnázium Budějovická za pomoc a rady při hledání archivních dokumentů. Jmenovitě děkujeme Jiřímu Smržovi, Jaroslavu Frantovi, Pavlu Fojtíkovi, Vlastimilu Teskovi, Lence Žižkové, Michalu Petrovovi a Vladimíru Polaneckému. Pokud i vy máte doma zajímavý dokument či zajímavou informaci a přejete si je zveřejnit, ozvěte se na historie@dbkpraha.cz. Všechny fotografie lze šířit pouze s výslovným souhlasem DBK PRAHA a.s., nebo se souhlasem autora. Autorská práva vyhrazena.