OSOBNOSTI

Věra Machoninová

Autorkou budovy DBK je architektka Věra Machoninová (*1928), která dostala zakázku na vytvoření obchodního domu pro o. p. Nábytek již v roce 1968. Stavba byla součástí rozsáhlého urbanistického plánu na vznik Budějovického náměstí (kromě DBK zde měly stát například budovy Mladé fronty, kina, lázní či hotelu ROH); také tento plán projektovala Věra Machoninová, na jeho plnou realizaci však nikdy nedošlo. DBK patří k několika málo projektům, na kterých architektka úzce nespolupracovala se svým manželem Vladimírem Machoninem – společně tvořili velmi úspěšnou autorskou dvojici, vyhráli například soutěž na projekt hotelu Thermal v Karlových Varech (1964–1977) či na stavbu obchodního domu Kotva (1969–1975) a na budovu československého velvyslanectví v Berlíně (1970–1978). Věra Machoninová navrhla také většinu vnitřního vybavení DBK, včetně nábytku z ohýbaného bukového masivu s červeným, černým či zeleným polstrováním.

Jiří Rathouský

Designérem loga a prvního informačního systému DBK byl v 70. a 80. letech grafik a typograf Jiří Rathouský (1924–2003), jeden z nejvýznamnějších českých grafických designérů 20. století. Do povědomí širší veřejnosti se zapsal zejména grafickou úpravou mnohých knih či celých edičních řad (např. knižnice Galerie moderních autorů /GAMA/ pro nakladatelství Odeon) a také návrhem grafického řešení informačního systému a typu písma Metron pro pražské metro. Pro DBK navrhl originální velmi specifické písmo, jež je částečně použito i na těchto webových stránkách, ale také celý kompletní a na svou dobu velmi propracovaný vizuální styl (který zahrnoval například též reklamní polepy služebních avií, čímž se pak odlišovaly od drtivé většiny tehdejších podnikových vozů). V rámci loga pracoval Rathouský s malými zkratkovými písmeny „dbk“ zaokrouhlených tvarů svého písma, jež ovšem někteří četli jako „ollok“, Dům bytové kultury tak v tomto „záhadném“ slově získal svou dobovou lidovou přezdívku.

Slavoj Nejdl (1929–2007)

Sochař a medailér Slavoj Nejdl (1929–2007) absolvoval sochařský ateliér u Otakara Španiela na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejdl často spolupracoval s architekty Věrou a Vladimírem Machoninovými a například pro výzdobu hotelu Thermal v Karlových Varech v roce 1977 navrhl vejčitý travertinový objekt osazený při vstupu do hotelu. Do interiéru Domu bytové kultury vytvořil v roce 1972 monumentální betonový reliéf, který prochází třemi podlažími. Reliéf byl otisknut z negativní formy vyrobené přímo v dřevěném bednění při odlévání nosné betonové stěny. Tím se stal monumentální abstraktní prvek integrální součástí budovy. Svou modelací, pracující s odlévanou hmotou betonu jako s tématem, je dílo unikátní ukázkou experimentálního procesuálního umění 60. a 70. let 20. století. Reliéf je dodnes součástí výzdoby atria a je viditelný z eskalátorů vedoucích z 0. patra.

Václav Markup

Celoživotním tématem sochaře Václava Markupa (1904–1995) byla lidská figura, kterou zpodobňoval v abstrahované zkratce. Sochařským materiálem mu bylo kromě keramiky, kamene a kovu hlavně dřevo (především lípa), které se naučil mistrně řemeslně opracovávat. K Markupovým nejznámějším monumentálním realizacím patří keramická plastika „Tanec“, kterou vytvořil pro světovou výstavu Expo 58 v Bruselu; získal zde za ni stříbrnou medaili. Interiér v Domě bytové kultury v Praze vyzdobil Markup ve spolupráci s architektkou Machoninovou rozměrným dřevěným reliéfem v červené barvě na téma „Žongléři“. Původně byla reliéfní plastika umístěna na vnější obvodové stěně kinosálu, dnes se toto dílo nachází ve služebním 6. patře.

Alice Kuchařová

Textilní výtvarnice a scénografka Alice Kuchařová (*1922) vytvořila pro architekturu Domu bytové kultury Věry Machoninové monumentální tapisérii „Radost“ o rozměrech 200 x 270 cm; původně byla umístěna v 1. patře vedle vchodu do snack-baru. Dílo není momentálně ve veřejně přístupných prostorách, ale na rozdíl od většiny původního vybavení přečkalo do dnešní doby.

Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský

Jedním z výtvarných děl, která byla zničena během dostavby Budějovického náměstí, byl minimalisticky pojatý skleněný sloup z roku 1978 nazvaný „Květ“ uměleckých sklářů Jaroslavy Brychtové (*1924) a Stanislava Libenského (1921-2002). Libenský a Brychtová začali spolupracovat roku 1954 a již v roce 1958 úspěšně reprezentovali československou sklářskou tvorbu na Expu 58 v Bruselu, na úspěch navázali i v roce 1967, kdy pro další Expo vytvořili vysoce oceňovanou plastiku nazvanou Montrealský triptych. Společně se pak věnovali především monumentálním realizacím pro architekturu, kterých vytvořili obrovské množství. K jejich prestižním zakázkám patří například vitráže do oken kaple sv. Anny kostela sv. Jiří na Pražském hradě a do kaple sv. Václava svatovítské katedrály.